Sníh
8. 5. 2009
Všude kolem je bílo i stromy, které byli dřív pokryté zeleným listím a barevnými květy byli nyní jen bílé pokryté tím ledovým hnusem. Kamkoliv jste se podívaly bylo jen bílo. Sice se tadle barva spojovala se štěstím a čistou, ale jemu to nyní přišlo všechno strašně smutné.
Ležel na té ledové ploše a dýchal z posledních sil. Po posledním boji byl už příliš vyčerpaný. Už nemohl zvednout ani svá bílá křídla, která nyní zanikala.
Za co vůbec bojuju? Zeptal se sám sebe a přivřel oči kvůli dalšímu padajícímu sněhu. Kvůli lásce, která mně zradila?
On ji miloval a věřil jí. Jen kvůli ní sestoupil na zem a snažil se splynout s lidmy a její vděk? Odešla, zapomněla a nechala ho.
Zima kolem něj jakoby ustupovala a nebo jí přebíjel jeho smutek a bolest. Z rány na břiše mu vytékala krev, která jediná hřála jeho zmrzlou ruku.
Slyšel jak se k němu blíží kroky jen pootočil hlavu a rozeznával ženské obrysy. Až když si k němu klekla a jemně mu zdvihla hlavu aby si jí položila na nohy všim si kdo to je.
" To už sem umřel, že tu seš semnou Lili?" potichu vydechl a stiskl její ruku. Z jejích očí spadly dvě velké slzy.
" Ne Aki ještě žiješ" vydechla vzlykavě a jemně ho políbila. Aki se usmál a zavřel oči, naposled. Zemřel v náručí ženy, které obětoval život.
Jeho tělo se promněnilo ve světlo, které mířilo k nebi. K jeho domovu a místu kde měl zůstat aby nepoznal bolest lidského světa.
Slyšel hrát harfu a volat jeho jméno hlasem té, ktérá mu dala důvot žít a kvůli, které musel i zemřít.
Už nikdy se spolu nebudou koukat na východ ani západ slunce. Už nikdy neuvidí jeho tvář a ona zas jeho.
Oba věděli, že příde konec, ale take rychle to nečekali.
Její slzy se smíchávali se sněhem a jeho krví. Jeho duše mířila k nebi. Do míst kde bude moct najít klid.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář